PTDC0089_edited.jpg

JAN KRINKE

(14. 3. 1946 - 28. 9. 2019)

PTDC0089_edited.jpg
Jan Krinke

NÁVRAT HRANIČÁŘŮ

Jan Krinke byl prvním člověkem od roku 1938, který se o pěchotní srub T-S 54 začal více zajímat s úmyslem mu navrátit jeho bývalou důstojnost a krásu. Narazil na něj při jeho cestě po opevnění na běžkách, když byl během zimy v 90. letech na nedaleké rekreační chatě podniku, ve kterém pracoval. Srub mu od prvního pohledu učaroval a tak se zrodila jeho velká láska k T-S 54 a jeho mnohaletá práce na tomto srubu. 

Během let mu při péči o srub pomáhalo mnoho lidí jak z jeho rodného Kladna a okolí, tak i místní nadšenci z Petříkovic. Odvedli až neskutečnou práci, která bude již navždy připomínkou jejich odhodlání a kterou, jak doufáme, bude moci v budoucnu obdivovat široká veřejnost.

ŽIVOT A SMEČNO

Honza se narodil 14. 3. 1946 v Kladně, kde vyrůstal. Jeho láska k opevnění v něm byla probuzena jeho strýcem, který pocházel z Deštné v Orlických horách, kde působil jako člen prvorepublikové finanční stráže na Masarykově chatě. Honza k němu často jezdil na prázdniny a v jeho 4 letech mu strýc poprvé ukázal železobetonové bunkry, které se Honzovi, jak sám říkal, dostaly pod kůži. Bohužel v té době se o prvorepublikovém opevnění příliš nemluvilo a informací tak bylo poskrovnu. Mnoho informací se tak dozvěděl pouze od pamětníků.

Na mnoho let musela tedy jeho láska k bunkrům ustoupit všedním starostem. Ale od roku 1991 se začal naplňovat jeho dětský sen dát nějaký objekt vz. 37 (řopík) do původního stavu. Byl to práve bunkr A-3/41 typu B2-80 v zesíleném provedení ve Smečně, který si vyhlédl jako vhodný pro restaurování do původního stavu. Od zničení tento řopík uchránila blízkost zdi Smečenského zámku a nedaleko umístěné barokní sochy. Začátky nebyly vůbec snadné, nejdřív si u bunkru postavil stan a postupně ho začal vyklízet, protože německá správa během okupace nechala vnitřní prostory zasypat lomovým kamenem a zalít betonem. Po vyrubání obsahu pevnůstky začal bunkr dávat dohromady, ale o tom, že by někdy mohl být v původním stavu, se ani příliš neodvažovali snít. Jeho tehdejší vizí bylo bunkr vyčistit, vybílit a ukazovat lidem. Díky velké souhře náhod, prohledávání vojenských ženijních skladů a návštěv na burzách se bunkr podařilo dostat nejen do původního stavu, ale dokonce vybavit i původní výzbrojí. Honza mnoho let mohl prezentovat perfektně vybavený bunkr i   s původními zbraněmi jako například těžký kulomet TK 37, lehké kulomety vz. 26 a pušky vz. 24. Ve své době to byl jeden z prvních znovu vybavených objektů a současně byl bezesporu nejautentičtěji vybaveným lehkým objektem v celé republice.

POSLEDNÍ LÉTA

Na sklonku života Honza procházel špatným obdobím. Jeho cesty a práce na T-S 54 se velmi omezily, protože došlo k neshodám s lidmi, kteří mu jezdili pomáhat a na konci roku 2017 po 26 letech činnosti byl donucen opustit své muzeum ve Smečně. Oficiálním důvodem pro výpověď nájemní smlouvy ze strany Smečna bylo nedodržování smlouvy z Honzovi strany, jak už to tak bývá, pravda byla někde uprostřed. 

Honza byl člověkem, který když se pro něco rozhodl, tak to dotáhl až do konce. Díky tomu získal mnoho oddaných přátel, dokázal v životě neuvěřitelné věci, ale zároveň byl v trnu okem mnoha závistivcům. Jeho tvrdohlavost mu byla v životě občas ke škodě a ne vždy bylo snadné se s ním dohodnout, ale s klidným srdcem lze říci, že to byl dobrý člověk, věrný kamarád, jeden z největších "bunkráků" u nás, znali ho bunkráci napříč celou republikou a pro mnohé byl bunkráckou legendou. Jeho výklad k návštěvníkům kteří navštívili bunkr byl bezkonkurenční, dokázal odpovědět na každou otázku.

V posledních měsících života ho provázely zdravotní problémy, ale sílu mu dodávala jeho dlouholetá partnerka Ivana Halamková, která mu byla až do konce oporou. Velmi si přál ještě jednou se podívat na T-S 54, pohlédnout do dáli na kopce Krkonoš zbarvené podzimními barvami. Bohužel, to jsme Honzovi kvůli jeho zdravotnímu stavu již nemohli splnit, udělali jsme mu tak radost alespoň vyprávěním, fotografiemi a videi z naší práce na T-S 54. 

Jan Krinke nás opustil po dlouhodobé nemoci příznačně na svátek patrona českého národa sv. Václava dne 28. 9. 2019. Jeho poslední přání navždy shlížet na vrcholky Krkonoš z T-S 54 jsme mu splnili se všemi vojenskými poctami. AHOJ tam nahoře kamaráde!

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj:

Vyprávění Ivany Halamkové

Vyprávění Jana Krinke 

Rogl Vladimír, Předválečné opevnění ve Smečně se stalo velkou láskou Jana Krinkeho [online] Datum vydání: 18. 12. 2004 [cit. 28. 10. 2020] Dostupné z:  http://www.slanskelisty.cz/sl/rozhovory/181209predvalecna.php

Codyprint, Smečno [online] Datum vydání: 2014 [cit. 28. 10. 2020] Dostupné z: https://www.codyprint.cz/muzeum/smecno_bunkr.html

 

Jan Krinke
Jan Krinke
krinke.jpg
Jan Krinke
Jan Krinke
Jan Krinke a kamarádi
Pieta za Jana Krinke
Jan Krinke s partnerkou Ivanou Halamkovou