T-S 54 NAD DRÁHOU

​

MOBILIZACE V ZÁŘÍ 1938

​

​

 

CESTA K MOBILIZACI

Na neodvratnou cestu k vyhrocení vztahů mezi Československou republikou (ČSR) a Německou říší se obě země vydaly v roce 1933, kdy se v Německu dostala k moci Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP) pod vedením Adolfa Hitlera. Dosud relativně poklidné stovky let trvající soužití mezi Čechy a sudetskými Němci začalo být narušováno podvratnou činností německé propagandy Josepha Goebbelse. Ke svému záměru, podnítit německé obyvatelstvo v pohraničních oblastech k nenávisti vůči Čechům a následně k povstání proti československé vládě, využívala Německá říše sudetoněmecké strany a spolky. Nejlepším nástrojem k dosažení jejich cílů se stala Sudetoněmecká strana (SdP) založená Konrádem Henleinem.

Postupně během let se stupňovaly požadavky sudetských Němců vůči ČSR a byla mezi nimi podnícena nenávist takových rozměrů, že začalo z jejich strany docházet k otevřeně nepřátelskému chování vůči českému obyvatelstvu a všemu českému. Běžným se stalo slovní a nezřídka fyzické napadání příslušníků české národnosti a další formy šikany. V roce 1935 SdP získala podporu drtivé většiny Němců v ČSR a stala se s volebním výsledkem 15,18 % hlasů nejsilnější stranou v republice. 

K dalšímu posílení SdP došlo po anšlusu Rakouska. Na základě Henleinovi výzvy se poslanci a členové ostatních sudetských stran hromadně přidávali k SdP. V květnu 1938 tak bylo členy strany už 1 320 193 sudetských Němců z celkového počtu více než 3 milionů sudetských Němců. 

Ze strany československé vlády začalo docházet k postupným ústupkům vůči požadavkům SdP. V dubnu 1938 byl čs. vládou schválen návrh nového národnostního statutu, který SdP označila za nedostatečný. Na základě jednání s Adolfem Hitlerem předložil Henlein 24. dubna 1938 tzv. „Karlovarské požadavky“. Tento dokument byl záměrně koncipován tak, aby byl pro čs. vládu z hlediska principů právního demokratického státu i z hlediska státní suverenity zcela nepřijatelný. Následně v květnových a červnových volbách získala SdP 90 % hlasů německých voličů.  S cílem ještě více ČSR destabilizovat vypracovalo vedení SdP ve spolupráci s říšskými poradci dokument s názvem „Základní plánování O. A.” (Grundplanung O.A.). Obsahem tohoto dokumentu byl plán, jak rozbít Československo a postupně poněmčit území Čech a Moravy. 

Situace gradovala 12. 9. 1938, kdy na sjezdu NSDAP v Norimberku Hitler pronesl agresivní projev namířený proti Československu a jejímu prezidentu Dr. Edvardu Benešovi. Po tomto projevu se v pohraničí rozhořelo otevřené povstání a to  především v západních Čechách. Sudetští teroristé útočili na veřejné budovy, české školy, československé úředníky, policisty, civilní obyvatelstvo včetně dětí a také na německé sociální demokraty a komunisty (mnozí z nich byli zabiti nebo odvlečeni do Německa). Teroru německých spoluobčanů podlehlo nejméně 110 příslušníku státní moci ČSR a 2029 jich bylo odvlečeno do Německa, přesné počty českých civilních obětí nejsou dodnes známy.

​

​

PRŮBĚH MOBILIZACE

Na základě výše zmíněných a dalších událostí, tlaku domácího obyvatelstva a představitelů armády nařídil prezident republiky Dr. Edvard Beneš mobilizaci československé branné moci. Oficiálně byla vyhlášena 23. září 1938 ve 22.15 hodin. Všichni muži v záloze ve věku do 40 let (u některých služeb i starší) se museli neprodleně hlásit do služby u svých útvarů.

Během 24 hodin od vyhlášení mobilizace se u svých útvarů přihlásily tři čtvrtiny povolaných mužů, celkem  mohlo armádní velení v takto krátké době počítat s více než milionem mužů ve zbrani. Do týdne byla mobilizace v podstatě dokončena.

​

SROVNÁNÍ SIL

Proti Německé říši se postavilo přibližně 1,2 milionu našich mužů soustředěných ve 40 divizích, 350 tanků, 5000 děl, 900 letadel, 263 objektů těžkého opevněni a 9500 objektů lehkého opevnění. Nepřítel pro útok na ČSR vyčlenil 39 divizí (z celkových 46), 6000 děl a 1420 tanků (z celkových 2600) převážně typu Panzer I a II a 1200 letadel (z celkových 2500). Zbytek německých sil byl vázán na západě Německa na Siegfriedově linii pro případné odražení francouzského a anglického útoku. Je třeba si uvědomit, že Wehrmacht byl v roce 1938 pouze stínem budoucího vítězícího Wehrmachtu ze začátku druhé světové války. Mnoho výzbroje, díky níž porazil Polsko a Francii, pocházelo právě z okupovaného Československa.

 

Pěchota - Wehrmacht sice československou brannou moc převyšoval kvantitativně, ale co do kvality výcviku a morálky na tom byla československá armáda výrazně lépe. Československo mělo už od roku 1918 všeobecnou brannou povinnost se základní vojenskou službou 14 měsíců a od roku 1933 2 roky, svou armádu tak dlouhodobě budovalo. Německo se muselo podřídit versailleským omezením a opravdovou vojenskou sílu začalo budovat, až ve druhé polovině třicátých let. Z toho důvodu se Wehrmacht potýkal s problémem nedostatečně vycvičených vojáků. Důstojnický sbor Wehrmachtu na tom nebyl o mnoho lépe a kriticky chyběli důstojníci, zatímco československá armáda se mohla opřít o zkušený důstojnický sbor tvořený z bývalých legionářů. 

 

Tanky - Ve výrobě tanků bylo Československo považováno za součást světové špičky a naše tanky co do kvality pancéřování a výzbroje převyšovaly početně nejzastoupenější tanky Wehrmachtu Panzer I a II. Panzer I dokonce nebyl vybaven zbraní, která by mohla jakkoliv ohrozit páteřní tank našich obrněných sil LT vz. 35 a ani druhý nejrozšířenější tank Wehrmachtu té doby Panzer II nebyl pro naše LT vz. 35 nijak vážným protivníkem, dokázal by mu uškodit pouze na takřka sebevražednou vzdálenost. Tanky typu Panzer III a IV, které mohly naše tanky ohrozit, Wehrmacht disponoval v počtu 60 kusů Panzer III a 76 kusů Panzer IV.  Za zmínku stojí, že k dobytí Francie a poražení francouzských tanků velkou měrou přispěly právě naše kořistní  LT vz. 35 a vz. 38 již pod barvami Werhmachtu.

 

Dělostřelectvo - Ač početně silnější, tak německé dělostřelectvo bylo po stránce kvalitativní velmi slabé a využívalo děl používaných ještě za první světové války. Zatímco čs. kanony, houfnice a moždíře se dle dobového hodnocení řadily mezi nejlepší na světě. Wehrmacht dokonce disponoval pouze 21 moždíři použitelnými proti našemu těžkému i lehkému opevnění.

 

Letectvo - Jedinou složkou německé armády, která převyšovala tu československou ve všech aspektech, bylo letectvo. Luftwaffe disponovala stroji jejichž kvalitám a počtu se naše zastaralé dvojplošníky nemohly v boji dlouho rovnat. Zejména německé Messerschmitt Bf 109 měly ve většině parametrů oproti našim Aviím B-534 navrch, naštěstí Bf 109 byly v září 1938 zastoupeny v Luftwaffe jen menším počtem strojů. Za další, někteří němečtí piloti měli možnost nasbírat cenné zkušenosti v rámci letecké jednotky Legie Condor, která bojovala na straně fašistů ve španělské občanské válce. Českoslovenští piloti sice vyhrávali mnohé mezinárodní letecké soutěže, ale s bojovými zkušenostmi to nelze srovnávat. Luftwaffe by tak pravděpodobně během několika dnů bojů získala vzdušnou nadvládu, kterou ovšem nemůžeme zaměňovat s absolutní beztrestnou podporou postupujících pozemních jednotek, stále by tu bylo naše protiletadlové dělostřelectvo ač co do počtu slabé.

 

Motorizace - I přes dodnes nesmyslně opakovanou tehdejší lživou propagandu o zcela motorizovaném Wehrmachtu byla skutečnost jiná. Německá armáda byla v roce 1938 motorizována pouze z 10 %,  zatímco československá armáda mohla počítat se 40 % motorizací svých jednotek. To dávalo možnost naší armádě pružně a rychle reagovat na případné průlomy v obranné linii.

​

Zásoby - Za nejopomíjenější fakt mnoha rozborů, jak by střet mezi ČSR a Německou říší dopadl, je bezesporu stav zásob potřebných pro vedení bojových operací. Československo mohlo počítat se zásobami pohonných hmot, maziv a munice pro vedení 2 až 3 měsíce trvajících bojů. Zatímco Německá říše měla těchto zásob na pouhý měsíc u Luftwaffe dokonce jen 2 týdny. Realitou je, že německá vzdušná převaha by do maximálně 3 týdnů skončila a samotný Wehrmacht by po měsíci bojů neměl čím střílet a pohánět motory tanků. Pokud vezmeme v potaz, že nejpesimističtější scénáře odhadovaly, že československá armáda by se dokázala osamocena bránit měsíc až dva, tak se nabízí otázka, co by nastalo ve chvíli, kdyby se německá mašinérie bez zásob zadrhla a ta československá by byla stále bojeschopná.

​

​

​

​

​

Zdroj:

JUNEK, Václav. Hitler před branami : literární dokument o povstání Němců v Čechách a na Moravě v roce 1938 a o cestě k němu. Velké Přílepy: Olympia, 2013

HRUŠKA, Emil. Boj o pohraničí : Sudetoněmecký Freikorps v roce 1938. Praha: Nakladatelství Epocha a Pražská vydavatelská společnost, 2013

BENEŠ, Jaroslav. Stráž obrany státu: 1936-1939. Dvůr Králové nad Labem: Fortprint, 2007

KVAČEK, Robert. Československý rok 1938. Praha: BVD, 2011

THOMAS L. Jentz, HILARY Louis Doyle, PANZER TRACTS No.4 Panzerkampfwagen IV, Grosstractor to Panzerbefelhswagen IV

THOMAS L. Jentz, HILARY Louis Doyle, PANZER TRACTS No.3-1 Panzerkampfwagen III Ausf. A, B, C und D development and production from 1934 to 1938 plus Leichttraktor and Krupp`s M.K.A.

DINARDO R. L., Mechanized Juggernaut or Military Anachronism?: Horses and the German Army of World War II, 2008

MITCHAM S. W., The Rise of the Wehrmacht: The German Armed Forces & World War II, Praeger, 2008

FETKA J., Československá válečná armáda 1918-1939, Praha, 2015

​